Ilustrační grafika Happy Day s.r.o.

Charakteristika vzdělávání

MŠ HAPPY DAY s.r.o. je jednotřídní mateřská škola využívající prvky Montessori pedagogického systému, zejména respektující komunikaci pedagoga k dětem, řešení vztahů mezi dětmi a používání Montessori pomůcek. Náš vzdělávací program vychází z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání vydaného MŠMT. Do vzdělávání předškoláků zařazujeme metodu dobrého startu od PhDr. Jany Swierkoszové.

Metoda dobrého startu jejím cvičením se sleduje harmonický rozvoj psychomotoriky ve všech oblastech. U dětí s normálním psychomotorickým vývojem aktivizuje rozvoj a u dětí s poruchami vývoje upravuje nepravidelnosti funkce. Rozvíjí vnímání, řeč, grafomotoriku, prevence poruch učení, vstupní etapa výuky čtení, psaní, počtů. Jsou zde zařazena pohybová cvičení, cvičení pohybově akustická a také cvičení pohybově akustické a optické. Vše doprovázeno dětskými písničkami, pracujeme s originálními pracovními listy pro metodu dobrého startu. Lekce vyučuje učitel s požadovanou akreditací.

Montessori prvky v naší školce

Autorkou Montessori pedagogického systému je Italka Maria Montessori. Systém je cca sto let starý a některé z jeho principů jsou velmi dobře aplikovatelné i dnes. Z Montessori pedagogického systému jsme si vybrali několik prvků, se kterými se můžete seznámit níže.

Elipsa

Ve školce na koberci máme elipsu. Elipsa je pro nás místo, kde se s dětmi každé ráno setkáváme. Chodíme po elipse, klademe nohu před nohu, a děti tak cvičí rovnováhu a chůzi. Šíře elipsy odpovídá šířce dětského chodila. K chůzi nám hraje relaxační hudba a nebo si otevřeme okno a posloucháme venkovní zvuky. Chůze po elipse má zklidňující účinek. Po asi pěti minutách chůze si kolem elipsy sedneme, pozdravíme se a řekneme si, jaký je dnes den, počasí, a co nás dnes bude čekat. Ranní elipsa se pro děti stala každodenním rituálem a je to pro ně jeden z pevných bodů ve školce. Elipsa je pro nás také místo sdílení, místo, kde se učíme vyjadřovat své názory. Pokud narazíme na nějaké téma, které děti zajímá, chtějí se o ně podělit nebo si s ním neví rady, jde-li o téma, které zaujme více dětí, pak se k tomuto tématu vyjadřujeme na elipse. Kolem elipsy putuje nějaký předmět, a mluví vždy ten, kdo drží předmět v ruce. Pokud někdo nemá, co říct, nebo nechce, může předmět poslat dál. Jednou či dvakrát týdně míváme také hodinu práce s pomůckami. Tuto hodinu začínáme a končíme na elipse.

Chyba je přítel

Snažíme se děti naučit, že chybování není důvodem k výsměchu, ani ke vzteku. Je to příležitost se něco naučit. Chybou, která může být příležitostí pro učení se novým věcem, může být – rozlitý čaj, rozsypaný písek, nesprávně zapnuté knoflíky …. Reakcí na rozlitý čaj u nás ve školce je vlídným tónem: „Nic se nestalo. Tady je hadřík.“ Dítě se tak učí nemít strach z toho, že se mu něco nepovedlo, ale také se učí brát za své činy odpovědnost.

Pomůcky

Pro děti vyrábíme a nakupujeme Montessori pomůcky, které slouží k rozvoji různých dovedností a znalostí. Pomůcky z oblasti praktického života jsou základem. Jde například o přesýpání fazolek, navlékání korálků, prosívání písku, krájení, používání kleští, pinzety, …. Pro děti jsou tyto pomůcky velmi lákavé. Jsou to většinou věci ze světa kolem nás, které jsou dány na jeden tácek a pro děti je zřejmé, co s těmito věcmi mají dělat. Pomůcky by měly mít tzv. hlas věci – měly by být čisté, lesklé, hezky zvučné, něčím zajímavé. Pokud takové nejsou, je na pedagogovi, aby dětem ukázal to kouzlo, které bude děti k pomůcce lákat. Děti se během práce s těmito pomůckami učí jemnosti, citlivosti, ale také si začínají zvykat na to, že pomůcky mají nějaká pravidla. Např. že „to vždycky vychází“ – kde je deset kuliček, bude i deset dolíků, kde je dvanáct druhů zvířátek, bude dvanáct druhů potravy, a na zadní straně bude nějaká značka, podle které si může dítě samo zkontrolovat správnost svého řešení.

Pomůcky pomáhají dětem získávat základní matematické představy – kolik je jedna, kolik je deset (1 oblázek se vleze do dlaně, 10 oblázků je potřeba mít v obou dlaních), co je vysoké a nízké, co je dlouhé a krátké, co je tlusté a co tenké, co je široké a co úzké, co je hluboké a co mělké. Děti se učí porovnávat, párovat, učí se poznávat písmena, země, různé povrchy a materiály.

Koberečky

Pro práci s pomůckami, s puzzle, se stavebnicemi máme ve školce koberečky. Pomocí koberečku si dítě může vymezit svůj pracovní prostor, do kterého nemůže nikdo jiný vstupovat. Děti ve školce už se dobře znají a tak si velmi často hrají s pomůckami ve dvojicích či větších skupinkách. Současně však vědí, že pokud budou chtít, mohou si pracovat sami. Koberečky také slouží k tomu, že nám na pomůcku či rozestavěné puzzle nebo stavebnici nikdo nešlápne. Koberečky totiž obcházíme.

Ruka je nástrojem ducha

Čím více děti pracují rukama, tím více se rozvíjí jejich myšlení i řeč. Proto se snažíme dětem co nejvíce věcí přibližovat prostřednictvím co nejvíce smyslů – nezapojujeme jen zrak, ale také sluch, čich, chuť a hlavně ruce.

Pomoz mi, abych to dokázal sám

Věta, kterou se děti občas snaží říct, co od nás, dospělých, opravdu chtějí. Děti chtějí věci zkoušet. Většinu dětí láká dělat to, co dělají maminky a tátové. Chtějí krájet a míchat a řezat a zatloukat a zametat. A my rodiče se snažíme dětem věci usnadňovat. Když vidíme, že se dítě snaží nabodnout sousto na vidličku a nedaří se mu, nabodneme sousto za něj. Často tak dítěti neumožníme udělat chybu a něco se naučit. Když takto za dítě stále něco dokončujeme, aniž by nás o to požádalo, dítě si zvykne a může se skutečně přestat učit.

Ve školce dětem ukazujeme, jak věci dělat, a necháváme je, ať si to zkouší sami. Když však požádají o pomoc, vyjdeme jim vstříc.

Připravené prostředí

Připravené prostředí je prostředí, ve kterém věci mají své místo a jsou jasně daná pravidla. V HAPPY DAY dbáme na dodržování každodenních rituálů. Děti se tak cítí bezpečně a jistě, protože ví, co je čeká dále. Ve školce máme různé kouty a koutky, kde děti mohou najít hračky, knihy, výtvarné potřeby, pomůcky atd. Na některá místa dáváme obrázky a popisky, aby bylo jasnější, co kam patří.

Třístupňová lekce

Když děti učíme nové pojmy či názvy, využíváme trojstupňovou metodu. Vybereme si tři nové pojmy (1,2,3). Dětem ukážeme karty s čísly a několikrát je společně pojmenujeme. Ve druhé fázi si s kartami hrajeme. Důležité je hrát si v pohybu. V pohybu je paměť aktivnější. „Vezmi kartu s číslicí jedna a polož ji na stůl.“ „Vezmi kartu s číslicí dvě a dej ji Verunce.“ „Vezmi kartu s číslicí tři a sedni si na ni.“ …. Ve třetí fázi se ptáme: „Co je tohle?“ V případě, že zjistíme v některé fázi, že si dítě není jisté, nijak to nekomentujeme a prostě se vrátíme o fázi dopředu.

Jak se u nás učí angličtina

Angličtina je u nás přirozenou součástí každého dne. Do školky chodí děti z anglicky mluvících rodin i z bilingvních rodin a proto na děti mluvíme česky i anglicky. Děti ve věku do pěti let se cizí jazyk učí stejně snadno a rychle jako miminka, která se učí svůj mateřský jazyk. Dětem není třeba nic vysvětlovat. Jen na ně mluvit a mluvit.